Po dlouhé přestávce zapříčiněné koronavirovou krizí se Centrum raně středověkých studií konečně vydalo na studijní exkurzi. Tentokrát do Ravenny. Ačkoliv CRSS již v minulých letech Ravennu několikrát navštívilo, pro téměř všechny účastníky této exkurze se jednalo o první (a doufáme, že ne poslední) setkání s tímto italským městem. Po noci strávené ve vlaku z Vídně jsme přijeli na nádraží v Brescii, kde jsme měli přestoupit na další vlak již přímo do Ravenny. Dobrodružství na sebe však nenechalo dlouho čekat a stalo se, že pro část skupiny nezbyly žádné lístky na vlak. Museli jsme tedy najít jiný způsob, jak se do Ravenny dostat. Nakonec, po třech přestupech a trochu delší cestě, než jsme původně očekávali, jsme se všichni sešli v malém baru vedle ravennského nádraží, a dali si společně první italský aperitiv.
První památkou, kterou jsme navštívili, bylo tzv. mauzoleum Gally Placidie. Krásný dojem z mozaik trochu pokazila proti-covidová opatření, která omezovala naši prohlídku na pouhých pět minut a žádné přemlouvání dozorce nebylo úspěšné. Jako další nás čekala bazilika San Vitale, kde jsme již naštěstí mohli strávit tolik času, kolik jsme chtěli a mohli si detailně prohlédnout mozaiku v apsidě a diskutovat o novověké fresce v kupoli.
Druhý den začal v Baptisteriu ariánských, známému díky své stropní mozaice znázorňující Kristův křest a dvě procesí apoštolů, vedené sv. Petrem a Pavlem. Další zastávkou bylo Arcibiskupské muzeum, v němž nás zajímal především Maximiánův trůn a arcibiskupská kaple. Po obědě jsme pokračovali ve studiu rituálu křtu v Baptisteriu ortodoxních. Zde jsme mohli strávit hodně času díky milému dozorci, který nás dovnitř pustil znovu i přesto, že čas určený k prohlídce rovněž nesměl přesahovat pět minut. Uvnitř nás nikdo nerušil a mohli jsme dle libosti diskutovat a naslouchat výkladu pana profesora, což bohužel nelze říct o Sant’Apollinare Nuovo, naší další zastávce. Ukázalo se, že pokud člověk nevlastní speciální kartičku průvodce, nelze v bazilice mluvit. To nám naši návštěvu poněkud zkomplikovalo, ale špatný pocit z divných pravidel rychle napravily nádherné mozaiky v hlavní lodi, které, mimochodem, jsou jedním ze dvou dochovaných příkladů původní výzdoby hlavní lodi. Poslední památkou, kterou jsme stihli navštívit, byla bazilika Sant’Apollinare in Classe, místo, v němž se původně nacházela hrobka prvního ravennského biskupa sv. Apolináře. Obvykle se během ravennských exkurzí do baziliky chodí pešky tam i zpátky, ale kvůli nedostatku času jsme na místo dojeli vlakem a pěšky šli pouze zpáteční cestu. Závěrem posledního dne v Ravenně se stala tradiční italská večeře přímo na hlavním náměstí.
V poslední den jsme se přesunuli do Brescie. Na nádraží nás potkala Annalisa, která nám ukázala město a pak jsme společně navštívili archeologické muzeum, kde jsme si prohlédli Desideriův kříž, diptych Barbizonů a diptych z Murana. V muzeu jsme se rozloučili s částí skupiny a zbylí z nás vyrazili do Benátek, kde nás čekal tříhodinový přestup, během kterého jsme si dali poslední italský aperitiv. Bez ohledu na malé covidové komplikace si myslím, že tato exkurze byla krásným začátkem nové sezóny cest a doufám, že takto velké přestávky v cestování už nezažijeme.
