Alžběta vystudovala dějiny umění a francouzštinu na Université de Lausanne, kde v roce 2017 získala doktorský titul v cotutelle s Masarykovou univerzitou. Disertační práci s názvem Milan sans frontières, Le culte et la circulation des reliques ambrosiennes,l’art et l’architecture (IVe–VIe siècle) následně vydala jako svou první monografii. V rámci post-doktorského výzkumného projektu From Alexander III to Stalin: the History of Georgian Precious Arts as an Instrument of Marginalization and of Power, financovaného Švýcarským národním fondem, strávila téměř dva roky na Státní univerzitě v Tbilisi. V oučasné době je hlavní řešitelkou projektu v rámci evropského programu Marie Skłodowska Curie Individual Fellowship s názvem Demarginalizing Medieval Georgia: History of Art History between Colonial Perspective and Nationalist Appropriation (1921–1991), který si klade za cíl analyzovat, porovnat a zasadit do souvislostí protichůdné umělecko-historické narativy (ruský, gruzínský a západní), které dodnes utváří náš pohled na umění středověké Gruzie. Jeho cílem je odhalit mechanismy propojující národní a nadnárodní ideologie a politiku s diskurzem o minulosti a v konečném důsledku podnítit diskusi o kulturním dědictví v kontextu intelektuální dekolonizace. Ve svém výzkumu a publikacích se tak Alžběta soustředí jednak na umění a kulturu pozdní antiky a raného středověku ve středomořských a východokřesťanských zemích. Zabývá se především otázkami kultu relikvií, poutnictví a šíření ikonografických a architektonických modelů. Na druhé straně se dlouhodobě zabývá historiografií dějin umění a vazbami mezi historickými vědami a politikou v Evropě, Rusku a na Kavkaze se zvláštním důrazem na Gruzii.

Karolina studovala historii, ruský jazyk a literaturu a dějiny umění na univerzitě v Lausanne a dějiny východní Evropy na univerzitě ve Vídni. Magisterské studium zakončila prací The Cathedral of Christ the Savior and Russia’s Self-Perception. V rámci doktorského výzkumu se zaměřuje na ruskou meziválečnou emigraci v Evropě. V Centru raně středověkých studií pracuje jako redaktorka časopisu Convivium. Exchanges and Interactions in the Arts of Medieval Europe, Byzantium, and Mediterranean (Brno, Lausanne, Praha 2014– ). V roce 2017 se zúčastnila experimentálního projektu Stěhovaví historici umění. Je též spoluřešitelkou projektu TAČR: Potenciál migrace. Přínos (nejen) ruských emigrantů meziválečné Evropě.

Zuzana studovala historii umění na Filozofické fakultě MU, kde v roce 2017 získala doktorský titul se závěrečnou prací Ravenna: Sedes Imperii (402–476). Artistic Trajectories in the Late Antique Mediterranean, která byla vedena ve spolupráci s Université de Lausanne ve Švýcarsku. Od roku 2013 pracuje Zuzana jako výkonný redaktor časopisu Convivium. Exchanges and Interactions in the Arts of Medieval Europe, Byzantium, and Mediterranean (Brno, Lausanne, Praha 2014– ) a vyučuje předměty týkající se středověkého umění na Semináři dějin umění FF MU.

Markéta je docentkou klasické filologie se specializací na byzantskou literaturu. Od roku 2007 působila na Ústavu klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde vyučovala byzantskou a raně novořeckou literaturu, teorii literatury a novořecký jazyk a kulturu. Od roku 2022 se v Centru raně středověkých studií podílí na projektech týkajících se Byzance a byzantské kultury. Zároveň působí ve Slovanském ústavu Akademie věd ČR. Jejím hlavním výzkumným zájmem je byzantská narativní literatura, jak v próze, tak ve verších. Vydala monografii předkládající naratologickou analýzu byzantských vyprávění prospěšných pro duši (Das gottgefällige Abenteuer, 2015), v současné době připravuje knižní naratologický komentář ke byzantské epické básni Digenis Akritis (verze G). Věnuje se také recepci Byzance v moderní kultuře a byzantskou a novořeckou literaturu překládá do češtiny.

Panagiotis vystudoval řeckou filologii (bakalářské studium) a byzantskou filologii (magisterské studium) na univerzitě v Soluni a doktorský titul získal v Gentu. Mezi lety 2018 a 2021 působil jako výzkumník na Katedře teologie a náboženství na univerzitě v Birmignhamu. Vyučoval na univerzitách v Gentu (Belgie), Birminghamu (Velká Británie) a Patrasu (Řecko). Centrem jeho výzkumného zájmu je byzantská literatura středního období, a především rukopisná tradice textů.

Ilaria je historička umění se specializací na pozdně středověkou sekulární kulturu. Doktorské studium absolvovala na univerzitě v Lausanne, její disertační práce s názvem I romanzi arturiani in Italia: tradizioni narrative, strategie delle immagini, geografia artistica vyšla v roce 2020 v Římě. V rámci programu na podporu mobility post-doc výzkumníků Švýcarské národní vědecké nadace absolvovala výzkumné pobyty ve Florencii (Fondazione Ezio Franceschini), Římě (Bibliotheca Hertziana – Max-Planck-Institut für Kunstgeschichte) a Miláně (Università Cattolica del Sacro Cuore). Její výzkum se zaměřuje na dvorské umění severní Itálie, ilustrace artušovské a antické literatury a na vztah mezi textem a obrazem.

Paolo je docentem italské filologie a dějin italské literatury a jazyka. Studoval na univerzitách v Turíně (Mgr. 2001) a Parmě (Ph.D. 2005). Je specialistou na středověké italské vernakulární rukopisy, kterým věnoval své stěžejní práce, v nichž přináší konkrétní případové studie, ale i komplexní teoretickou reflexi. V posledních letech se začal věnovat také starým tiskům a textům v dalších románských jazycích, jako je francouzština, katalánština a kastilština. Publikoval v nejprestižnějších časopisech v oboru a aktuálně je členem řešitelského týmu GAČR projektu dr. Ilarie Molteni, věnovanému Benátkám 14. století.

Po studiu na univerzitách v Lausanne, Fribourgu a Brně působí Adrien Palladino v současné době jako postdoktorandský výzkumný pracovník v Centru raně středověkých studií, jehož součástí je již od roku 2014. Mezi jeho zájmy patří historiografie, teorie obrazu i nové přístupy ve studiu materiální kultury pozdní antiky a středověku. Ve svém výzkumu se zaměřuje na jedné straně na pochopení vzniku nových médií a technologií v kultovní praxi v pozdní antice a raném středověku; na straně druhé na historii dějin umění a využití (či zneužití) této disciplíny jako politického nástroje od šestnáctého do dvacátého prvního století. Během doktorského studia se věnoval skříňkám s křesťanskými obrazy z oblasti západního Středomoří, datovaným do období mezi čtvrtým a šestým stoletím. Jeho záměrem bylo přehodnotit postavení těchto artefaktů – nejen výhradně relikviářů – ve stávajícím historiografickém, historickém i uměleckohistorickém diskurzu. Ve své doktorské dizertaci se tak zabýval otázkou jejich původního použití, jejich mentálního, vizuálního i rituálního působení a obecně rolí, kterou sdílená kultura objektů hrála v pozdně antické společnosti. Mimoto v současné době dokončuje projekt financovaný Grantovou agenturou České republiky (GAČR) věnovaný dlouhodobém dopadu ruské emigrace na dějiny umění, se zvláštním zaměřením na Seminarium Kondakovianum a postavu André Grabara. Hlavním výsledkem tohoto projektu je kromě dvou krátkých knih, řady článků a konferencí také monografie s názvem Byzantium or Democracy? Kondakovovo dědictví v emigraci: Institutum Kondakovianum a André Grabar, 1925–1952 (2020).

Seraina se ve svém výzkumu věnuje umění střední Evropy ve 20. století. Zabývá se dějinami a teorií modernistického sochařství a veřejných památníků a také performancí a konceptuálním uměním 60. a 70. let. Mimoto zkoumá také nadnárodní umělecké výměny mezi studenoválečnými bloky. O nadnárodní perspektivu se opírá i projekt, který řeší v Centru raně středověkých studií. Projekt nese název „Slavophile Art: The Reception of Medieval Art in Monuments for a New Slavic Identity“ a analyzuje přivlastňování a využívání románských a byzantských uměleckých forem pro národní účely ve dvou nově vzniklých státech – v Československu a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Zaměření na tyto země umožňuje pochopit, jak umělecké a estetické strategie, které měly podporovat národní narativ, ve skutečnosti uplatňovaly transkulturní strategie. V centru projektu stojí sochy, veřejné památníky a užité umění v kontextu architektury první poloviny 20. století. Před nástupem na Masarykovu univerzitu Seraina působila jako postdoc výzkumník v Bibliotheca Hertziana – Max Planck Institut für Kunstgeschichte v Římě. Předtím působila také na univerzitě a ETH v Curychu. V roce 2015 získala na univerzitě v Curychu doktorát a výsledná monografie Kunst als Entscheidung: Performance- und Konzeptkunst der 1970er Jahre am Studentischen Kulturzentrum in Belgrad vyšla v roce 2018. Její texty se objevily v časopisech Kritische Berichte, figurationen, 21. Inquiries into Art, History, and the Visual, Kunstbulletin nebo Art Margins. Její výzkum byl podpořen i několika významnými granty, mimo jiné Grantovou agenturou Masarykovy univerzity (GAMU) a Švýcarskou národní nadací pro vědu (SNSF).

Valeria je badatelka specializující se na románské jazyky a literaturu. V roce 2020 získala doktorský titul z románské filologie na Università degli Studi di Padova a Sorbonne Université. Ve své disertační práci zkoumala stylistické a materiální aspekty vývoje středověkých francouzských a okcitánských lyrických tradic a dvorských vyprávění. Vyučovala na univerzitách ve Versailles Saint-Quentin, Lorraine a Lille a v současnosti přednáší na Université Paris Cité a na Ústavu románských jazyků a literatur FF MU. K hlavním oblastem jejího výzkumu patří recepce antiky a dynamika vzniku a vývoje vernakulární literatury.

Alberto vystudoval literaturu a dějiny umění na Filozofické fakultě v italském Cagliari, svůj magisterský titul získal na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru a na univerzitě v Parmě poté specializaci v oboru středověkých dějin umění. Doktorské studium absolvoval na univerzitě v Cagliari. Ve své dizertaci s názvem The Role of Colour in the 12th and 13th Centuries. Theories and Applications in the Art of Stained Glass (1100–1250), která bude brzy publikována, se zaměřuje na roli barev ve středověké kultuře, a to skrze analýzu středověké teorie estetiky, pojednání o optice, encyklopedických prací, uměleckých příruček a studium teologických textů v kombinaci s výrobou vitráží, která se rozvíjela mezi lety 1100 až 1250. V současné době působí Alberto jako postdoc výzkumný pracovník v Centru raně středověkých studií v rámci programu MSCA, podporovaného MŠMT. Jeho projekt nese název Visble God a jeho cílem je zkoumat prostřednictvím latinských překladů a komentářů spojitosti mezi teoriemi Pseudo-Dionýsia Areopagity (5.–6. století) a vývojem produkce vitráží na středověkém západě, které vznikaly mezi 9. a 13. stoletím jako nástroje pro povznesení duší věřících k Bohu za účelem „stvoření“ viditelného Boha skrze formy smyslového světa. Mezi jeho badatelské zájmy patří jak umění středověké Sardinie, vnímané v širším kontextu kulturních výměn Středomoří, tak i zájem o status posvátných obrazů a tzv. achiropitav v raně novověkém Španělsku mezi judaismem a křesťanstvím, a v neposlední řadě i role barev ve středověké estetice a umělecké produkci. Alberto vydal mnoho článků v recenzovaných časopisech a podílel se na řadě kolektivních publikací. Je autorem dvou monografií, Gli affreschi di Galtellì. Iconografia, stile e committenza di un ciclo pittorico romanico in Sardegna (Cagliari, 2011) a San Nicola di Trullas. Gli affreschi. Intersezioni Mediterranee nella Sardegna del XIII secolo, vydané v roce 2014 s předmluvou od Herberta L. Kesslera. Jako autor a spolueditor vydal ve spolupráci s Lucou Vargiu monografii s názvem Esperienze e interpretazioni della morte tra Medioevo e Rinascimento (2020).

Mariana Bodnaruk (absolvoval*a kulturní studia na Národní univerzitě, Kyjevsko-mohyljanské akademii a komparativní historii: mezioborová středověká studia na Středoevropské univerzitě, odkud má také titul Ph.D. v oboru středověká studia) v současné době působí jako postdoc v Centru raně středověkých studií. Mariana se specializuje na umění, epigrafiku a kulturní dějiny pozdní antiky a středověké Východořímské říše a také na otázky genderu a sexuality. Jejich disertační práce An Empire of Elites: The Self-Representation of the Senatorial Aristocracy in the Later Roman State in the Fourth Century AD (vyjde v londýnském nakladatelství Routledge) využívá epigrafické doklady sebeprezentace pozdně římské senátorské aristokracie ke studiu kulturních, sociálních a politických souvislostí říše a nabízí novou interpretaci vztahu mezi císařským státem a vládnoucí elitou. Jejich nejnovější práce se soustřeďuje historický materialismus, queer studia a transfeministickou teorii. V letech 2019–2023 Mariana působil*a jako odborný*á asistent*ka na Al-Quds Bard College for Arts and Sciences ve východním Jeruzalémě. V roce 2023 byl*a hostující člen*ka fakulty na Bard College v Annandale-on-Hudson ve státě New York. Vyučoval*a také na Univerzitě Palackého (Olomouc) a Středoevropské univerzitě (Budapešť/Vídeň). Mariana absolvoval*a postdoktorandské pobyty na New Europe College, Institute for Advanced Study v Bukurešti (2020–2021), Centre for Advanced Study v Sofii (2021–2022) a Institute for Advanced Study na Středoevropské univerzitě v Budapešti (2022–2023). Postdoktorandské výzkumy prováděl*a také v těchto institucích: Zentrum für Altertumswissenschaften (Ruprecht Karl University, Heidelberg), Leibniz-Institut für Europäische Geschichte (Johannes Gutenberg University, Mainz), Friedrich-Meinecke Institute (Free University, Berlin) a Département d’histoire de l’art et d’archéologie (Fribourg). Jejich studie Artistic Practice, Materiality and Ideology in the Medieval Eastern Roman Empire and Neighboring Polities (k vydání připravuje Routledge, Londýn) zkoumá průnik materiality a ideologie umělecké praxe a produkce ve středověké Východořímské říši. Autorsky a spolu s Annou Adashinskou také editorsky se Mariana podílela *a na přípravě sborníku Art and Power in Medieval Societies: Authority, Visuality, and Public Function in the Eastern Euro-Mediterranean in the Late Medieval Period, který v nadregionální perspektivě zkoumá vztah mezi uměním a mocí v pozdně středověké jihovýchodní a střední Evropě. Alberto vydal mnoho článků v recenzovaných časopisech a podílel se na řadě kolektivních publikací. Je autorem dvou monografií, Gli affreschi di Galtellì. Iconografia, stile e committenza di un ciclo pittorico romanico in Sardegna (Cagliari, 2011) a San Nicola di Trullas. Gli affreschi. Intersezioni Mediterranee nella Sardegna del XIII secolo, vydané v roce 2014 s předmluvou od Herberta L. Kesslera. Jako autor a spolueditor vydal ve spolupráci s Lucou Vargiu monografii s názvem Esperienze e interpretazioni della morte tra Medioevo e Rinascimento (2020).