Konec akademického roku 2020/2021 jsme strávili pěším putováním po jihu Francie. Naše cesta vedla z města Cahors podél řeky a po mírných kopcích až do Conques. Navázali jsme tak na dlouholetou tradici putování a poznávání památek očima poutníků.
Složení i fungování skupiny bylo tentokrát trochu netradiční. Kromě zkušených ostřílených pěších cestovatelů – Sabiny, Kláry, Aničky, Fávy, Ivana a Karolíny – se na letošní pochod vydali i nováčci – Verča, studentka anglického magisterského programu, já, který jsem cestu pojal jako experiment s použitím dobového středověkého poutnického vybavení a nakonec malá Anastasia, pětiměsíční dcera Karolíny a Ivana. Každý z nás byl během pouti monitorován chytrými hodinkami, jejichž nasbíraná data budou využita pro další výzkum. Netradiční byla také trasa, která nebyla příliš dlouhá a zahrnovala pouze dvě hlavní velké památky.
Většina skupiny se sešla 8. června ráno v Centru Raně středověkých studií v Brně, kde jsme se zatajeným dechem do auta nakládali všechna naše poutnická zavazadla, ale i knihy a vybavení pro nadcházející Letní školu v Conques. Více by se tam toho už asi nevešlo. Jakmile to bylo možné, rozjeli jsme se do Lausanne, kde pro nás byl zajištěn nocleh a večeře. Tam jsme se také spojili se zbytkem týmu, Ivanem, Karolínou a Anastasiou. Hned druhý den po snídani jsme pokračovali v cestě. Tentokrát bylo naším cílem město Conques. Celý den jsme mohli z okénka auta obdivovat krásu jižní Francie, až do chvíle, než se náš vůz začal přibližovat k cílovému městu. V té chvíli ostatní vyzvali mne a Veroniku, abychom si zavázali oči a neviděli tak město ani katedrálu, dokud nedokončíme pouť. Tento bod byl důležitý nejen pro náš osobní moment překvapení, ale i pro data, která sbíraly hodinky na našich zápěstích. První dojmy, které v nás zanechá město Conques a jeho poutní kostel, musí být autentické, vyvolané několikadenní pěší poutí, nikoliv cestou autem. V Conques jsme si na parkovišti nachystali věci na spaní venku a vyrazili na kopec za město, kde jsme na odpočívadle u silnice rozložili tábor, dali si večeři a šli spát. Ráno nás čekala poslední cesta autem na začátek naší trasy, město Cahors.
V Cahors jsme ihned zamířili ke katedrále Saint-Étienne z 11. století, u jejíchž portálů jsme strávili nemalou chvíli. Nejzajímavější a kamenicky nejzdobnější byl severní portál plný nepřeberného množství detailů. Po krátkém referátu a prohlídce kostela a jeho přístaveb jsme se vydali dál, písčitou pěšinou podél řeky. Nocleh jsme si našli opět hned vedle cesty, s krásným výhledem na mlýn.
Už od začátku cesty jsme měli veliké štěstí na milé a nápomocné místní obyvatele. Další den, poté, co jsme dorazili na místo, kde jsme si během polední pauze chtěli dát oběd a snažili se najít obchod s potravinami, náhodou se nám podařilo oslovit přímo zástupkyni místního starosty, která byla velmi ochotná a svezla nás do blízkého obchodu na nákup. Štěstí se nám lepilo na paty i další dny cesty. Ve vesnici Gaillac, kam jsme došli vyčerpaní a hladoví, nám místní sdělil, že zde obchod nenajdeme. Shodou okolností byl však oslovený pán vlastníkem minibusu a nabídl nám odvoz do města Cajarc, které se nacházelo na naší trase. Tam jsme si užili krásnou siestu u řeky a zakončili ji šampaňským s jahodami. Poté nezbylo než jít zase o kus dál, přes další malebné cestičky jedné z hlavních tras do Santiaga de Compostele (GR65). Naštěstí jsme šli opačným směrem a míjeli tak pouze poutníky mířící do Santiaga.
Čekal nás poslední den cesty. Budíček ve 4:20 a ostré tempo do města Figeac. Tam jsme si v rychlosti prošli probouzející se centrum města a místní kostel. Pak jsme zamířili na vlak, který nás přiblížil do města Decazeville. Odtud jsme stoupali na nejvyšší bod naší trasy. Po dlouhé cestě jsme v poledním slunci našli útočiště na zahradě bývalého vojáka, který nás přijal, pohostil a nechal nám k dispozici celou svoji zahradu. K večeru zbývalo dojít do Conques. Cesta vedla mírným terénem po hřebeni s výhledem do krajiny a potom prudce klesala dolů. Při sestupu jsme uslyšeli zvony z katedrály Conques. Věděli jsme, že tam za chvíli budeme. Do katedrály jsme dorazili už za šera a byli jsme uchváceni portálem i interiérem kostela. Stihli jsme závěr varhanního koncertu a zamířili do zahrady mnichů. Ti nás přivítali skvělou večeří při svíčkách, přímo v zahradě, kde jsme také spali. Další den začínala Letní škola v Conques.
