SICÍLIE

Sicílie, místo s nepopsatelnou atmosférou, kde se po staletí střetávaly kultury islámu, judaismu a křesťanství. A právě tato skutečnost dala vzniknout neobyčejným uměleckým dílům, která se náš Seminář dějin umění rozhodl po čtyřech letech znovu navštívit. Letošní program se příliš nelišil od poslední návštěvy, přesto to byl pro většinu z nás nový zážitek. Do Palerma jsme přijeli v pozdních hodinách. Tam na nás již čekala druhá skupina, která z Brna vyrazila o něco dříve. Společně jsme se pak vydali na vydatnou večeři v malé zapadlé restauraci, a tím odstartovali naši studijní cestu.

Dalšího dne po snídani jsme se vydali směrem k naší první zastávce, Palazzo Abatellis. Palác, původně vystavěný pro manželku Francesca Abatellis, nás spolu s uměleckými předměty, které se nacházejí ve zdejší galerii, uvedl do světa sicilských dějin umění. V místní galerii jsme měli možnost obdivovat fresku Trionfo della Morte nebo slavnou L'Annunciata od Antonella da Messina. Prvním, rozhodně však ne posledním kostelem se pro nás stal Chiesa San Cataldo, soukromý kostel vystavěný králem Vilémem I. Náš první den jsme zakončili návštěvou Palazzo Chiaramonte-Steri, který se bohužel v dané době nacházel v rekonstrukci.

Většinu druhého dne jsme strávili v Palazzo Reale. Jako první jsme byli okouzleni přepychovým interiérem Cappella Palatina. Přímo v prostoru presbytáře jsme mohli z bezprostřední blízkosti pozorovat mozaiky apsidy a kopuli, která se tyčila nad námi. A i přesto, že zde byly viditelné známky po různých rekonstrukcích, dojem z tohoto místa byl nezapomenutelný. Nemohli jsme samozřejmě opomenout ani dřevěný strop zakrývající hlavní loď kostela, nemluvě o mnoha luxusních detailech, které se zde nacházejí. Celý prostor, každý jeho detail, vyzařoval neuvěřitelným přepychem a bohatstvím krále. Jinak tomu nebylo ani v Sala di Re Ruggero, kde byly k vidění mozaiky s tématikou lovu.

V polovině naší cesty jsme zavítali do katedrály, ležící přímo v srdci Palerma, kde se nacházejí královské porfyrové náhrobky. Naše další kroky vedly do paláců Zisa a Cuba. I přesto, že jsou od sebe poměrně vzdálené, pojí je především tajemství jejich funkce, kterou dodnes nemůžeme zcela jasně určit. A právě nad podobnými otázkami jsme při návštěvě těchto míst přemýšleli a diskutovali o nich.

Předposlední dva dny jsme společně vyrazili mimo Palermo. Nejprve jsme navštívili o něco vzdálenější městečko Cefalù, kde nás uvítal prostor kostela s nádhernou apsidovou mozaikou Krista. Při návštěvě presbytáře jsme se znovu zamýšleli nad rolí světla, jak rozdílné je naše vnímání dnes s umělým osvětlením. Po návratu do Palerma nás očekával kostel Chiesa Santa Maria dello Spasimo s působivým prostorem hlavní lodě, obohacený navíc o atmosféru nadcházejícího večera, a kostel San Giovanni dei Lebbrosi, který se stal naší poslední zastávkou v Palermu.

Jak jsem již naznačila, náš poslední den jsme zasvětili návštěvě kostela v Monreale. Nicméně předtím, než jsme mohli obdivovat jeho krásy, jsme museli podstoupit výšlap na místo, kde se nachází. Na vrcholu nám mimo jiné byl odměnou i působivý výhled, díky kterému jsme měli Palermo jako na dlani. Samotný kostel však rozhodně nebyl zklamáním, naopak. Nedokážu si představit lepší konec naší exkurze. Při vstupu nás oslnilo nepřeberné množství lesknoucích se mozaik, které zaplňují celý prostor kostela. Znovu jsme se pozastavovali nad důležitostí světla a všímali jsme si také, jak samotný prostor kostela nás snad více než kde jinde nutí k pohybu a pohrává si s divákem, který do kostela přichází. Všechny tyto prvky se propojily ve chvíli, když jsme se stali svědky poledních modliteb.

Večer jsme po návratu do Palerma, unavení a plní zážitků, navštívili pro nás již tradiční zapadlou restauraci, kterou jsme první den s nadšením objevili. Rozloučili jsme se a brzy ráno vyrazili na cestu zpět.