ŘÍM

Počátkem února jsme se vydaly za uměním a dobrodružstvím do Říma. Pro všechny z nás to byla první exkurze pod velením Ivana Folettiho, který se tentokrát rozhodl vzít pouze nejnižší ročníky. Doprovázela nás Zuzana Frantová a bylo nás třináct odvážných žen z prváku, druháku a jedna blonďatá třeťačka. Do věčného města jsme vyrazily vlakem a jak to tak už u vlaků bývá, dorazily jsme s několika hodinovým zpožděním díky závějím v Alpách. Řím nás uvítal deštěm a zimou, a tak jsme s radostí ocenily náš nový římský domov v české papežské koleji Nepomucenum.

První zastávkou byla nejstarší dochovaná bazilika v Římě, Santa Pudenziana. V té jsme zahájili naši cestu po památkách pátého až třináctého století s tezí Herberta Kesslera: „Pokud nedokážete opak, středověk je vždy z devatenáctého století.“

V hlavním chrámu tohoto období, Santa Maria Maggiore, jsme se poprvé setkali tváří v tvář monumentální mozaikové výzdobě. Zde jsme si uvědomili, že fotografické reprodukce ani z malé části nedokážou zachytit sílu této luxusní techniky. Zvlášť pokud je mozaika ozářena sluncem, tak jak jsme měli možnost spatřit v pohřební kapli kostela Santa Prassede. Díky dopadajícím paprskům andělé na klenbě působili opravdu nebesky. V této bazilice jsme se také poprvé setkali s mozaikovou výzdobou z devátého století, která byla vytvořena za pontifikátu papeže Pascala. Na tohoto donátora jsme během týdne narazili ještě několikrát, například v bazilikách Santa Maria in Domnika či Santa Cecilia.

Nezapomenutelný zážitek máme z návštěvy Národního římského muzea. V jedné z místností je instalována nástěnná malba z Liviina domu, jakožto ukázka vrcholného římského umění. Když jsme přistoupili blíže, ptáci na malbě jakoby začali zpívat, nespočet stromů ještě více pučet a motýli se snášeli na rozkvetlé květiny. Tyto antické malby jsme měli možnost porovnat s raně křesťanskými v Priscilliných katakombách. Zde jsme viděli motivy tohoto nového náboženství, jako byla orantka či dobrý pastýř, které byly od třetího století stále častější. Další zastávkou byla Santa Constanza s bohatou dekorativní mozaikou klenby. Zde je zjevná tradice pohanského římského umění, která se dá ovšem vyložit křesťansky jako symbol eucharistie a tyto motivy jsou právě pro katakomby také velmi časté.

Exkurzi jsme zakončili ve vatikánském Muzeu pokladu sv. Petra opravdu jedinečným dílem. Nevíme, zda za to mohla únava na konci exkurze, těžký vzduch v místnosti a nebo prostě a jedině dílo samotné, ale snad hodinu jsme jako u vytržení seděli s nosy přilepenými na vitríně s Cathedrou Sancti Petri, tedy stolcem svatého Petra, a obdivovali krásu jedinečné relikvie, kterou nikdy žádná fotografie nezachytí.

Během této opravdu vydařené exkurze jsme navštívili ještě mnoho nádherných míst a tím jsme si udělali ucelený obraz římského umění od antiky až po třinácté století. Díky nesmírné různorodosti námětů, které jsme viděli především u mozaikových výzdob kostelů, jsme skutečně začali chápat hloubku narativních myšlenek, které byly do výjevů vkládány. Jelikož význam obrazu jako upomínka přítomnosti Boha je v římském umění neskutečně silná.

Daniela Křižanová a Sabina Rosenbergová

PODPOŘTE CENTRUM
Top