V rámci přednášky „Ve znamení Ambrožově: Milán a Lombardie v raném středověku“ jsme se na začátku května roku 2011 vydali na první
z našich studijních cest. Milán ležící na křižovatkách velkých východně-západních a severo-jižních hlavních cest z Balkánu
do Galie a z Afriky a Říma do alpských oblastí, se v době biskupa Ambrože (4. století) stává hlavním sídlem císařské moci v západní
polovině orbis romanus. Jedním z hlavních cílů naší milánské cesty bylo poznat Ambrože jako objednavatele luxusních artefaktů a Ambrože jako
teologa, který svými texty ovlivňoval uměleckou produkci v celé Lombardii ještě několik staletí po své smrti. Naše první kroky vedly do baziliky Sant'Ambrogio,
která v sobě i přes destrukci z druhé světové války ukrývá několik výjimečných středověkých památek. Patří k nim například Stilikonův sarkofág
s komplexní politicky angažovanou ikonografií, mozaiky kaple San Vittore in Ciel d'oro nebo Zlatý Ambrožův oltář, mistrovské dílo karolinského zlatnictví,
který jsme si díky zvláštnímu povolení mohli před závistivými zraky turistů prohlédnout z bezprostřední blízkosti. V podzemí dnešní katedrály, kde jsou
částečně přístupné archeologické vykopávky její předchůdkyně zasvěcené sv. Tekle, jsme měli možnost doslova od základů porovnat stavební techniky odlišující
císařskou stavbu od staveb Ambrožových a v přilehlém baptisteriu jsme se pokusili o rekonstrukci průběhu křtu ve 4. století. Pravděpodobně
císařské pozadí můžeme tušit i za stavbou nejkrásnějšího raně křesťanského chrámu v Miláně San Lorenzo a mozaikami v kapli Sant'Aquilino.
Zlatým hřebem v mnoha ohledech byl pak náročný výstup korytem vyschlé řeky na Castelseprio nedaleko města, kde nás v kostele Santa Maria foris portas
okouzlily středověké nástěnné malby, které svou kvalitou a formální výjimečností zmátly i řadu významných historiků umění.
