KIJEV & ODĚSA

červen 2019

Červnová exkurze na Ukrajinu započala nočním příjezdem do hlavního města. První den byl věnován převážně návštěvě muzeí. Jako první jsme navštívili muzeum Chanenko, jehož příjemné, takřka domácké prostředí, obsahující původně soukromou sbírku umění manželů Chanenkových, skrývalo řadu místností s artefakty z různých období. My jsme však věnovali pozornost především několika uchvacujícím dochovaným ikonám z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji, datovaným povětšinou do 6.–7. století. Odpoledne jsme pokračovali prohlídkou Muzea ruského umění, kde jsme bohužel nenalezli očekávané, ani neměli moc času na prohlídku, jelikož muzeum výjimečně zavíralo dříve, než má obvyklou otvírací dobu. Přesto jsme však měli možnost setkat se tváří v tvář s několika ruskými ikonami.

Následující noc jsme strávili v nočním lůžkovém vlaku, který nás odvezl do Oděsy. Drkotající se vlak, v každém kupé čtyři jednoduchá lůžka, v chodbě červený koberec s perským vzorem a ráno černý čaj v plechovém hrníčku. Poetika této noční cesty byla nepopsatelná. Po příjezdu jsme si po náročné noci ve vlaku dali noblesní snídani v podobě kaviáru a šampaňského. Sice na lavičkách před místní tržnicí, ale o to více jsme se přiblížili kontrastní atmosféře tohoto města. Neměli jsme zde příliš nabitý program, většinu času jsme se procházeli širokými ulicemi Oděsy, obdivujíce zdejší architekturu a hojně se objevující architektonické bizarnosti, které však velmi neotřele doplňují panorama města. Navštívili jsme také Muzeum archeologie s různými, především starověkými nálezy a vzhledem k tomu, že Oděsa je přímořské město, neodpustili jsme si ani krátké osvěžení ve vlnách. Na sklonku dne jsme nastoupili do zpátečního vlaku, který nás ráno vysadil opět v Kyjevě.

Tento den nás čekal pomyslný zlatý hřeb celé exkurze, a to návštěva chrámu sv. Sofie Kyjevské z 11. století. Za „novou“ fasádou ze 17. století se skrýval byzantský poklad. Zdi pokryté mozaikami a nástěnnými malbami byly hodny obdivu po celé hodiny. Následně jsme navštívili ještě chrám svatého Michala, který na rozdíl od Svaté Sofie nefunguje pouze jako muzeum, ale stále i jako prostor pro liturgii. Zastihli jsme právě konec obřadu, když jsme k chrámu dorazili. Svatý Michal byl zajímavý především tím, že byl v 30. letech srovnán se zemí a po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 byl postaven znovu jako přesná kopie původního modelu.

Další den jsme navštívili chrám svatého Cyrila na periferii města. K místu, kde je chrám situován, jsme šli krásnou procházkou lesem. Ani příroda nás tudíž na této exkurzi neminula. Interiér chrámu byl pokryt nádhernými nástěnnými malbami z různých období, některé z nich jsou původní, některé restaurované a kopírující původní model, některé později vytvořené beze snahy o následování původních koncepcí, jako např. malby Michaila Vrubela z 19. století. Celý prostor se tak stal jakýmsi historickým exkurzem do časů dávných i méně vzdálených a poukazoval na různá pojetí restaurace prostoru.

Následovala ještě prohlídka ukrajinského Národního muzea, která shrnovala dějiny tohoto národa v několika patrech od starověku až po 20. století. Opět jsme se zaměřili převážně na středověk, ale bylo velmi zajímavé nad tímto muzeem přemýšlet v širším kontextu. Koncepce muzea totiž zajímavě poukazovala na snahu Ukrajiny o konstrukci bohužel částečně neexistujících dějin…

V závěru dne jsme se uchýlili do jedné z kyjevských hospůdek, čímž jsme tuto exkurzi hezky zakončili.

Veronika Svobodová

Top