Na studijní cestu do Istanbulu jsme se vypravili v březnu roku 2012. Mešity a jejich minarety jsme počítali už z letadla; mnohé jsou přebudované byzantské chrámy. A právě ty byly cílem naší cesty. Nezbytností i radostí byl pro nás téměř celý den strávený v největším z byzantských chrámů Hagia Sofia. Po chvíli tichého úžasu nad jeho velkolepostí jsme přešli k referátům, které jsou naší povinností, chceme-li se účastnit každé z našich exkurzí. Dozvěděli jsme se mnohé o dějinách stavby, o možné podobě místní liturgie i vzácně dochovaných křesťanských mozaikách. Podobně nezapomenutelným místem byl klášter Chora s jeho mozaikami, kde se v přilehlé pohřební kapli (Parekklesionu) dochovaly i fresky z počátku 14. století s komplexní sofistikovanou ikonografií. Mnoho času jsme strávili v Archeologickém muzeu se sbírkami umění starověké Mezopotámie, Egypta, antiky, Byzance i Islámu. Navštívili jsme Basiliku Cistern (Yerebatan), rozsáhlou podzemní cisternu z období pozdní antiky, memento počátků tisíciletého impéria nebo nezasvěceným skryté, pozdně antické mauzoleum v prostoru mezi Theodosiovými hradbami. V mešitách, opuštěných čtvrtích i v několika ojedinělých křesťanských kostelech jsme neúnavně hledali sebemenší odkaz na jejich slavnou byzantskou minulost.
Adam Kvítek
