FRANCIE

Akademický rok 2011/2012 jsme zakončili jedním z největších fenoménů středověké Evropy: poutí do Santiaga de Compostela. Cílem pro nás však nebylo konečné poutní místo hrobky sv. Jakuba v severozápadním Španělsku, ale pouze část poutě vedoucí jižní Francií, podél níž se nachází několik významných poutních kostelů převážně z 12. století. S úmyslem (a dobrou vůlí) přiblížit se co nejvíce optice středověkého poutníka, vydali jsme se na tuto cestu pěšky se vším potřebným na zádech. Výpravy se zúčastnilo osm poutníků z Čech, Slovenska a Švýcarska. Polovina výpravy se vydala z Brna autobusem do Lyonu, kde se po prozkoumání města a jeho typických renesančních průchodných domů spojila s druhou polovinou, která přijela vlakem ze Švýcarska. Z Lyonu jsme se vlakem přemístili do obce Le-Puy-en-Velay, kde byl start naší cesty a kde také celá tradice poutě do Santiaga v devátém století začala. Zde jsme důkladně prozkoumali katedrálu Notre-dame-du-Puy, kde se od středověku scházejí poutníci z celého světa. Když jsme scházeli po jejím mohutném schodišti, věděli jsme že nás čeká do nejbližšího cíle v městě Conques asi 170 kilometrů. Tento nejdelší úsek mezi důležitými dílčími cíly jsme ušli v prvních čtyřech dnech během kterých jsme procházeli malebnou krajinou francouzského Auvergne. Kromě pastvy pro oči v podobě pastvin pro krávy, byla naše cestou znavená těla důkladně vyživována těmi nejlepšími domácími sýry, salámy, paštikami, rajčaty, okurkami, chlebem a vínem, jaké si člověk nakupující v běžném supermarketu jen stěží dokáže představit. Čtvrtý den, když už jsme tušili, že naše cesta nebude moci trvat námi plánovaných deset dní, rozhodli jsme se využít nestředověkých praktik a přiblížit se do Conques stopem. Rozdělili jsme se na dvě dvojice a jednu trojici, nadto byl jeden člen výpravy na kole a tak musel celou trasu odšlapat do pedálů. Ve vesničce Conques jakoby se čas zastavil a autenticitu poutního místa narušovali jedině všudypřítomní turisté. Rozhodli jsme se zde přenocovat na zeleném paloučku místního hřbitova. Měli jsme tak možnost toto místo lépe poznat v jeho kouzelné večerní i ranní atmosféře. Večeři sestávající se opět z místních lahůdek jsme jedli přímo pod impozantním tympanonem kostela svaté Foy. Druhý den jsme navštívili místní muzeum, kde jsme mohli na vlastní oči spatřit zlatý relikviář svaté Foy. Naše kroky dále směřovaly do města Cahors. V časovém skluzu jsme znovu využili dobré vůle místních motoristů, tentokrát však na kole jela ve smrtelném tempu hlava naší výpravy. Po vysilující mnohoetapové cestě jsme se všichni znovu setkali ve stejný den večer v Cahors, ležícím v meandru řeky Lot. Poslední se k nám přidal vedoucí výpravy a výměna šlapajícího na kole se ukázala jako správný taktický tah, neboť trasa po silnici s několika výraznými sestupy a výstupy byla pro horské kolo náročnější než se zprvu zdálo. Noc jsme přečkali na okraji města, na zahradě jednoho z mnoha „poutních domů“, nocleháren pro početné poutníky, kteří z oficiálně značené trasy do Compostely tvoří dobře prosperující dálnici. Naše trasa ale vždy vedla jinými cestami, sice bez komfortu v podobě střechy nad hlavou, tekoucí vody a jistoty oběda a večeře, zato svobodně. V časných ranních hodinách jsme se nejprve vydali prozkoumat tympanon místní katedrály a následně jsme vykročili směrem k našemu dalšímu cíli, městu Moissac. Tento úsek, jako ostatně všechny ostatní, jsme měli v plánu ujít pěšky, ale když jsme se dozvěděli o velmi brzo končících otevíracích hodinách tamějšího muzea, byli jsme nuceni znovu jej dokončit stopem, tentokrát však jen asi poslední 4 kilometry. Ve městě Moissac nás čekala odměna v podobě krásného středověkého portálu klášterního kostela sv. Petra, jako i reliéfy v křížové chodbě tohoto kláštera. Po noci strávené v místní noclehárně pro poutníky (první noci pod střechou!), naše kroky směrovaly do posledního cíle naší výpravy, města Toulouse. Tento poslední úsek jsme se rozhodli jít podél kanálu Deux Mers, který ze začátku sice působil přívětivě, ale když se během celého dne prostředí ani jednou nezměnilo a člověk měl pocit, že šlape na rozpáleném pohyblivém pásu a visí před ním stále stejný obraz, poněkud nás to psychicky unavilo a rozhodli jsme se proto opět posledních pár kilometrů švindlovat a posunout se stopem. Město Toulouse, jehož hlavní atrakcí pro nás byl vůbec největší románský kostel Saint Sernin a jeho portál, nás trochu zneklidňovalo a tak nás příliš nemrzelo, když jsme toto město byli nuceni opustit dříve. Nekřesťansky drahým vlakem TGV jsme se vypravili zpět do našeho výchozího města Lyonu, kde se naše výprava znova rozdělila a jedna část jela zpět do Brna a druhá do Švýcarska.

Martin Jakubčo

PODPOŘTE CENTRUM
Top