ETIOPIE

V podzimním semestru 2014 jsme se ve dnech 17.2.–17.3. s kolegy Ondřejem Hnilicou a Matějem Miklošem vydali na studijní cestu po severní Etiopii. Naším prvním větším zastavením bylo hlavní město Addis Abeba (v překladu Nová květina). Zde byla naším cílem univerzitní knihovna, Goethe institut a Le Centre français des études éthiopiennes (CFEE). Kromě toho jsme se seznamovali s místní mentalitou, gastronomií, navštívili celou řadu kostelů a National Museum of Ethiopia (NME) a Ethnological Museum, kde se nachází unikátní sbírka deskových oltářů z celé Etiopie datovaných od 10. do 20. století. Hlavním cílem cesty však bylo především poznání unikání středověké sakrální architektury.

Nejprve jsme se vydali autobusem do Lalibely/Roha (cca 350km) – impozantního komplexu třinácti kostelů vytesaných do tufu pod úrovní zemského povrchu. Zároveň představuje nejvýznamnější poutní místo v Etiopii budované ve 12.–13. století na popud krále Lalibely. Tyto kostely jsou navzájem propojeny složitým systémem  tunelů a příkopů. Mnohovrstevnatá symbolika odkazuje k vytvoření repliky Jeruzaléma a kultu světce Lalibely, který se rozvíjel zejména ve 13. století. Nachází se zde například kopie pilíře chrámu v Jeruzalémě tzv. Amda Berhan (Sloup světla), kostel Golgota s replikami Adamova a Kristova hrobu. Největší z kostelů Bet Medhane Alem (33x23m) je považován za největší monolitickou stavbu na světě. Interiéry všech kostelů jsou pokryty deskovými obrazy světců a tesanou ornamentální výzdobou napodobující štuky. Od roku 2005 je celý komplex pod ochranou UNESCO.

Naše cesta pokračovala dále na sever k pohoří Gharalta ležící v regionu Tigray, kde se nachází velké množství skalních kostelů různé dispozice. Jejich návštěva představovala stěžejní bod expedice. Zatím bylo na základě terénních výzkumů odhaleno na 120 kostelů, řada z nich však stále čeká na své znovuobjevení. Do roku 1966 byly známy pouze tři. Lokalizace sakrálních objektů je náročná vzhledem k absenci písemných pramenů po roce 1280. Dodnes také neexistují spolehlivé mapy. Můj výběr byl omezen na skupinu velkých skalních pseudobazilik vyhloubených do karbonového pískovce: Abreha wa Atsbeha (6.–12. století, rekonstrukce po požáru v 17. století), Abbuna Yemata (15. století), poslední velká pseudobazilika v Tigray Jean Maaqudi (17. století), Degum a především Maryam Qorqor (13.–15. století?) s přidruženou kaplí zasvěcenou patronu zakladatele, Danielovi, která patří zároveň k nejzachovalejším. Během výstupů k těmto kostelům jsme také měli krásný výhled na planinu Hawzien. Pilíře a stěny těchto kostelů jsou takřka beze zbytku pokryty ornamentálními reliéfy a malbami. Nejedná se však o fresky, ale malby na bavlněné plátno nalepené na stěny. Mezi hlavní ikonografická témata patří scény ze Starého zákona a ze životů lokálních světců doplněné scénami dokumentujícími běžný život Etiopanů (hojně od 15. století), který zůstal takřka nezměněn po 1000 let, zejména na zdejším venkově. K překonávání vzdáleností mezi jednotlivými lokalitami jsme využili rozmanité lokální dopravní prostředky od autobusů až po auto-stop.

Dalším významným místem, kam směřovala naše cesta, byla vesnice Yeha, nacházející se nedaleko Hawzien. Ve starověku představovala první hlavní město Etiopie s celou řadou rozsáhlých paláců, hrobek a chrámů. V současné době tu probíhá rozsáhlý archeologický výzkum. I přesto se nám podařilo nahlédnout do interiéru nejstarší stavby v zemi – chrámu Měsíce z 6. století před Kristem. Architektonickou zajímavostí z hlediska konstrukce je, že byl celý sestaven z pískovcových kvádrů bez použití malty.

V nedalekém Axum jsme si prohlédli pozoruhodné stély vytesané do syenitu těženého v nedaleké lokalitě Gobedra v období Axumské říše cca 2. st. před Kristem–9. st. n. l. Následující cesta vedla do Gondaru. Města založeného původně jako rezidence císaře Fasiladase 1636, který obnovil autoritu ortodoxní církve. Nejvýznamnější zdejší památkou je hrad Fasil Ghebbi (1634), na jehož stavbě údajně spolupracovali evropští a indičtí architekti, což umožnilo vznik pozoruhodné architektuře. Uplatnila se zde celá plejáda inspiračních zdrojů – hinduistické, barokní a arabské. Ve stejné době bylo také v rozsáhlém komplexu postaveno na 44 kostelů, turecké lázně a celá řada paláců. Jejich existenci dnes dokládají pouze torza.

Po celou dobu jsme se snažili ušetřit alespoň pár dnů. Bylo nám totiž jasné, že nemůžeme naším očím nechat ujít klášterní architekturu na ostrovech ležících na jezeře Tana, největším v Etiopii. Po příjezdu do Gorgory, přístavního městečka ležícího na severním břehu jezera, jsme si domluvili na následující ráno člun, který nás zavezl k ruinám bývalého jezuitského kláštera Fremona (1624), ležícího uprostřed obilných políček zdejších obyvatel - Nagadů. Následující den jsme se vypravili do Bahir Daru na opačném břehu jezera. Odtud jsme pokračovali v plavbách po ostrovech a obdivovali místní faunu a floru včetně místních rybářů plavících se na papyrusových člunech tzv. tankwa.

Okružní cesta po severní Etiopii se uzavřela opět v hlavním městě Addis Abebě, kde jsme strávili poslední dny. Užívali si místní gastronomii, společenský život, největší tržnici v Africe Merkato a navštívili místa, o jejichž existenci jsme neměli nejmenší ponětí.

Lenka Vrlíková

PODPOŘTE CENTRUM
Top