ARMÉNIE

Rok 2015 se nesl ve znamení putování po Gruzii, které naznačilo další směr našeho studijního zájmu, jehož středobod sestává z kavkazského umění. Dalším krokem na této cestě byla návštěva Arménie, kde jsme v rámci jednoho týdne procestovali značnou část této země. Důraz celé exkurze byl kladen především na architektonické památky mezi sedmým a třináctým stoletím.

Ještě než jsme mohli výše zmíněná místa navštívit, bylo nutné se do Arménie dopravit. Celá cesta sestávala ze dvou fází. Tou první byla cesta vlakem do Varšavy, na kterou jsme navázali nočním letem, jehož cílem bylo hlavní město Arménie – Jerevan. Na místním letišti jsme se setkali s řidičem, který nás doprovázel po celou dobu exkurze. Jeho znalosti místních poměrů pro nás byly velice přínosné a je třeba ocenit i toleranci a vstřícnost, kterou vůči nám během exkurze projevil. Avšak ani po týdnu s námi stráveném, nebyl s to pochopit, kolik času jsme schopni strávit na místech, která on považoval za turisticky neatraktivní. Stinnou stránkou této cesty bylo více než 24 hodin beze spánku, ale první paprsky arménského slunce nám rychle vlily energii zpět do žil.

První dny naší exkurze byly zasvěceny poznávání severní části Arménie. Z navštívených míst můžeme zmínit například Aruch nebo Talin, jejichž žalostný stav (bohužel) silně kontrastoval s klášterními komplexy v Sanahinu a Haghpatu. Kromě zastávek plánových došlo i na ty neplánované. Důkazem jsou ruiny chrámu poblíž města Lmbatavanku pojmenované po mojí maličkosti a mistrně datované Ivanem Folettim do jedenáctého století.

V následujících dnech se karta obrátila a prim hrál především jih Arménie. Zde jsme navštívili kláštery Noravank a Tatev. Druhý jmenovaný se bohužel stal synonymem zklamání po zbytek exkurze. Přestavby trvající od sedmnáctého století až do současnosti změnily charakter celého komplexu natolik, že o „středověkém zážitku“ můžeme mluvit pouze se značnou mírou nadsázky. Jistou útěchou pro nás byl alespoň způsob, jakým jsme se k Tatevu dopravili. Možnost překlenout arménské kopce za pomocí lanovky (mimochodem nejdelší na světě) byla okamžikem, na který se nezapomíná.

Poslední den strávený v Arménii nám nabídl zřejmě nejpestřejší paletu zážitků. Od skalních chrámů v Geghardu, přes sídlo katholikose ve Zvartnotsu až po muzeum Matenadaran s dech beroucí sbírkou manuskriptů. V závěru dne se našel čas na procházku po místních trzích, kde někteří obohatili svou knihovnu a jiní svůj šatník. Zlatým hřebem byla společná večeře v srdci Jerevanu, která byla finální tečkou za naším pobytem v Arménii. Čekání na zpáteční let jsme si pak krátili psaním pohledů, na které díky náročnému programu a neustálému přesouvání z místa na místo nezbyl během exkurze čas.

Návrat do České republiky se nesl ve stejně nevyspalém a unaveném duchu jako cesta do Arménie. To je však to jediné co jsme při cestě domů vnímali stejně jako při odjezdu. Na vše ostatní jsme po absolvování této exkurze koukali úplně novýma očima. Jak se říká: Vzdělanec je pokladem své země.

Leoš Mátl

PODPOŘTE CENTRUM
Top