Vážení kolegové a přátelé,

rádi bychom vás pozvali na konferenci Maska a identita v transkulturní perspektivě, která se uskuteční 9. a 10. listopadu 2020 na půdě univerzity v Hradci Králové. Organizována je ve spolupráci Centra raně středověkých studií FF MU a Katedry kulturních a náboženských studií PdF UHK.

Do 11. října 2020 probíhá registrace účastníků konference. O vyplnění registračního formuláře prosíme každého, kdo se chce konference zúčastnit – prezentující s aktivním příspěvkem, studenty i všechny další zájemce; je to nutné z organizačních důvodů. Ubytování pro přednášející zajišťují a hradí organizátoři konference.

Téma konference

Fenomén masky se objevuje napříč kulturami ve spojení s rituály, které sebedefinují komunitu i jedince v ní. Za mnohostí kulturních forem masky však musí být nějaký jednotící faktor. Ostatně, kdykoliv se s nějakou maskou setkáme, bez váhání ji dokážeme identifikovat jako masku. Odhalování i zahalování pak souvisí se sebevyjádřením a sebeporozuměním: „maska může zakrývat, co odhaluje tvář, také však může odhalovat, co tvář skrývá“ (Oosten 1994).

Za masku je však možné považovat i něco jiného než předměty. Za „imaginární masku“ je možné skrýt mentální či psychologické rozpoložení. V přeneseném smyslu se tak maska může stát i stavem mysli.

Význam masek lze proto uchopit z psychoanalytického, filozofického, antropologického, uměleckého i historického přístupu. Klíčovou otázkou je, co masky představují? Co je jejich účelem? A jak vůbec vznikly? Ačkoliv se formy masek v jednotlivých kulturách liší, jejich základní rysy zůstávají stejné. V drtivé většině případů se masky váží k lidské tváři. Buď ji představují, nebo jsou s ní spojeny. Buď jsou vytvořeny jako její překrytí, vyměnění, anebo jako její náhražka. V maskách se zdůrazňují a mísí základní diference mezi člověkem a zvířetem, mezi člověkem a bohem nebo mezi člověkem a neživými předměty.

Konference Maska a identita v transkulturní perspektivě se chce zaměřit na specifické pole zájmu. Tím je maska coby prostředek k vyjádření identity moderního jedince v jeho kultuře. Z hlediska umění, které je založeno za zobrazování obrazů-masek, mohou být podnětnou inspirací filmové tematizace identity a masky. Z hlediska transkulturality může být inspirací dialogický vztah rovnocenných partnerů založený na ochotě porozumění, respektive budování mostů. Z hlediska historie pak užití může být relevantní užití masky v historických okolnostech.

Příspěvky analyzují téma masky v antropologické, transkulturní, sociologické, historické, historicko-umělecké, estetické i jiné perspektivě.

Keynote speakers

Vít Erban, Katedra filosofie a religionistiky, Teologická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Maska jako artefakt, prostředek i médium: pokus o vymezení

Cílem přednášky je nabídnout co možná nejpřesnější vymezení masky, které by zahrnovalo všechny její funkčně-významové typy či varianty. Východiskem je teze, že podstata masky vychází z paradoxu, ambivalence a vzájemné zaměnitelnosti reality a iluze. Proto se maskovaná představení vyskytují nejčastěji v situacích liminálního (prahového) charakteru, kdy dochází k přechodu, proměně či změně stavu. Tyto zvláštní příležitosti jsou charakteristické rušením dualit a protikladů, ať už jde o prolínání rituálu a hry, posvátného s profánním, vážnosti a uvolnění. Tyto zdánlivě protikladné aspekty se v maskovaném představení nevylučují, nýbrž vzájemně podmiňují a umocňují do katarzního či apotropaického účinku. Současně maska vyjadřuje a odráží flexibilní, nesubstanční povahu naší identity, jejíž uskutečňování spočívá v možnosti trvalého rozehrávání.

Petr Janeček, Ústav etnologie, Fakulta Filozofická Univerzity Karlovy
Maska jako funkce zápletky?: Proměny identity aktérů v moderních „městských legendách“

„Městské legendy“ (urban legends), akceptovanější akademickou terminologií pak „současné pověsti“ (contemporary legends), představují transkulturně rozšířenou sociální praktiku na pomezí orální a populární kultury, jejíž nejtypičtější manifestací je ústně či mediálně reprodukovaný záznam o údajně skutečné události, která se přihodila v běžně zakoušené každodennosti aktérovi, který je sociálně blízký jak narátorovi, tak konzumentovi těchto vyprávění. Prezentovaný komparativně laděný příspěvek, založený na autorových dlouhodobých výzkumech této problematiky v českém urbánním prostředí, se zaměřuje na druhý typ aktéra „městských legend“: antagonistu domněle „skutečného“ hlavního hrdiny těchto narací. Tento antagonista se v těchto typech vyprávění velmi často objevuje ve spojení s motivem „masky“, tedy skryté či falešné identity, která je většinou odhalena až v samotném závěru příběhu, velmi často se silným emocionálním efektem, který zvyšuje atraktivitu a tím i následnou transmisi textu. Příspěvek představí nejrozšířenější domácí texty využívající tento motiv a pokusí se o jejich textovou i kontextuální komparaci v širším žánrovém, mediálním i sociálním kontextu, včetně interpretace jejich estetických i mimoestetických funkcí.

Top